Václav Svoboda
Arcibiskupské gymnázium
Praha 2- Vinohrady
2005
vasvoboda@seznam.cz
Úvod
Tato práce se zabývá osudem eskoslovenské armády a jejích píslušník kteí
se úastnili od roku 1938 až do roku 1942 v odboji, zachycuje tedy nejvýraznjší období
její psobnosti proti nacistickému režimu. Od mobilizace, jakožto dkazu odporu
eskoslovenska proti nacistickému Nmecku, po pestup do ilegality. Celý píbh má
uchvacující vyvrcholení, za njž vdíme atentátu na Heydricha, který byl také
demonstrací moci eskoslovenského odboje. Bohužel tomuto dobrodružnému románu
pipsali nacisté neslavn proslulý epilog.
Studie vznikla v rámci historického semináe PhDr. Hany Almerové, zvolil jsem si
toto téma, nebo se domnívám,že školní osnovy pro novodobou historii nejsou
dostaující, jelikož události z blízké minulosti nás velmi ovlivují i dnes, potom se také
zapomíná na píkoí zpsobená minulým režimem; lenové jeho vdí strany se sice
také úastnili odboje, jenže hrdinové odboje se stali státu nepohodlnými, tak byli vláeni
po dolech a táborech a pod pojmem „znárodnní“ jim byl kraden majetek, nebyla jim ani
dána možnost obhájit jejich dílo. Ne, to si nezasloužili, kvli tomu je teba oišovat
jejich jména a pipomenout jejich iny, hlavn ideály. Obdobn jako Tacitus
vyzdvihujme v djinách muže hodné slávy, ty nehodné, mravn nevysplé zatracujme.
asto mi pichází na mysl, že kdybychom se místo mnichovské kapitulace bránili
válkou, sice možná zemely tisíce lidí, avšak zachovali bychom si est, nechci snižovat
význam žádného lovka, ale v odboji, na rozdíl od války v níž mže zemít každý,
umírala elita, lidé s myšlenkou, za kterou si stáli až do konce, umírali ponížení, zoufalí a
bez nadjí. Válka eskoslovenské republiky s íší je však „kdyby“, odboj fakt.
Nebylo jednoduché shánt podklady, nebo i te jsem narážel na plody dobe
odvedené práce gestapa a celého nacistického bezpenostního aparátu, který se
postaral o zniení znaného množství historického materiálu. Proto jsem se asto
musel uchýlit k vedlejším pramenm.
Práce se dlí na dv základní ásti, na dobu ped okupací a na as po ní, až do
atentátu na zastupujícího protektora Heydricha. ást o pedokupaní dob se lení na
kapitoly o pedmnichovských pomrech v armád a o obou mobilizacích,
s mobilizacemi je zmínno i pomnichovské zabrání pohranií. Druhá ást se zamuje
na odbojovou práci a specifika vojenského odboje v podob organizace Obrana národa.
Pokud budu hodnotit literaturu faktu, narazil jsem na jiné pekážky: kdekdo si
totiž mže usmyslit napsat práci o druhé svtové válce, odboji atd., literatury na toto
téma je dost a dost. Bohužel nkteré takové práce se dají hodnotit jako „nedbalé“ a
autoi se pak mnohdy utíkali spíše pod kídla múz, nežli k Athén, z podobné literatury
bylo tžké erpat. Jelikož jsem nebyl zbhlý v okruhu historické literatury zabývající se
protektorátem, neobešel jsem se bez odborné rady. Z tchto dvod jsem velmi vden
za pomoc, zejména mjr. Edvardu Stehlíkovi.
Dále jsem erpal z osobních konzultací, pi nichž jsem setkával s velkou
vstícností, tím se mi konzultace staly velmi pínosnými, chci tímto pedevším
podkovat: Františku Bobkovi (Stopai), který m v podstat do tématu uvedl, dále Karlu
eskoslovenská armáda
proti nacismu
v období 1938 – 1942
Po Mnichovu odešlo z republiky mnoho lidí do emigrace, nejdíve hlavn do
Francie nebo SSSR, vtšinou pes Polsko. Mezi nimi již jako pouhý profesor bývalý
prezident Beneš a kapitán bezpenostní služby František Moravec. Moravec odjel
z ech za nejpísnjšího utajení jen s nejvyššími dstojníky a nejdležitjšími
dokumenty, zbytek dležitého materiálu byl skartován. Nutno podotknout, že eská
informaní služba v pedmnichovské dob byla po kapitánov reorganizaci velmi
dobe informovaná. Její vdomosti mly pro nadcházející dobu obrovský význam,
obzvlášt styk s agentem A-54*, nebo informace byly jediné komodity, jimiž mohli
eši ve váleném vyjednávání o uznání exilové vlády a o pováleném navrácení
neokleštného území disponovat.
Tedy hlavním úkolem exilového odboje bylo dosáhnout uznání
eskoslovenského státu spojenci. To se z poátku vedlo s rzným úspchem, avšak
jakmile se státy dohody dostaly také do víru války, poala se snaha exilu vyplácet,
musíme asi vyzdvihnout Beneše a jeho diplomatický um, kterým si dokázal otevít
vrátka všech významných evropských politik. Dostál svého.
K dosažení Benešových cíl bylo také zapotebí podporovat odboj na dkaz, že
eši nesouhlasí s okupací a nehodlají zstat souástí Velkonmecké íše. Byly totiž
obavy z patového konce války, kdy se Spojenci s Nmeckem dohodnou na nových
hranicích, podobn jako v období Mnichova.
eši pijali mlky bez odporu patnáctého bezna 1935 okupaci vojenskou silou.
Byl zízen protektorát echy a Morava, vyhláškou definovala nmecká strana právní
vztah mezi chránným uzemím a íší. Vojáci obsadili strategická místa, mezi nimi
elektrárny, vodárny atd., aby pedešli sabotážím. Okupantm velmi usnadnili
zakoenní eští úedníci svou loajalitou, podpoenou domnnkou o nepolitickém
charakteru své práce. Tak mohli nacisté ve velmi krátké dob mít celé území pod
kontrolou, jen za cenu „nkolika“ dohlížejících úedník.
Nmci zabavili veškerý vojenského materiálu a zlato eského pokladu. Provedli
inspekce vtšiny podnik se záznamem o produkci i výrobních kapacitách, tím
shromáždili množství hodnotných patent.
Protektorát skýtal nmeckým obchodníkm veliké investiní píležitosti, proto se
byli do správních rad eských firem dosazeni výkonní úedníci, kteí na n dohlíželi.
Majetek zabavený Gestapem pedali do rukou íšským spolenostem nebo nmeckým
manažérm. Hodnota majetku tchto cizinc za okupace vzrostla desetkrát1.
- Význam A-54 je asto zveliován, sice byl veliký, ale názor, že mohl vyhrát válku je nadsazený.
K informacím cenným pak patili i zprávy o raketách V 1,2 a jejich vývojových centrech atd.
1 Mastný, Vojtch – Protektorát a osud eského odboje, Praha, 2003
Nemli bychom v tom vidt jednoznané vykoisování, ponvadž i tito
obchodníci byli korigováni pravidly z Berlína, stále zstával domácímu obyvatelstvu
dostatek prostoru pro vlastní podnikání. eši, kteí si uvdomili nové možnosti,
kupíkladu v rámci zbrojení, ti, ostatn jako jejich íšští kolegové, zapomnli na výhrady
vi Führerovi a chopili se píležitosti – podídili se jeho pravidlm, dani za zisk.
ástené hospodáské výhody tedy z nmecké ochrany plynuly.2
echy tudíž nevedlo k odporu zhoršení jejich situace hospodáské, nýbrž odpor
politický, pestože první protektor byl umírnnjší bývalý diplomat Konstantin Freiherr
von Neurath. Odboj vznikal jako celonárodní reakce na odpor proti nacistické nadvlád.
Vznikal postupn bez pedem stanoveného programu, z iniciativy skupiny nebo
jednotlivc. Poátky mžeme hledat už po okleštní republiky v roce 1938, byly to
vtšinou akce zamené proti nmecké menšin, zejména proti henleinovcm, pestože
celou dobu byla armáda v pohotovosti, aby zabránila podobným incidentm.Odpor
nevzbuzovali jen Nmci, ale i reakní politikové.
Již z poátku zahájení odboje se musely ešit základní nedostatky, hlavn
naprostá nepipravenost, spojená se špatnou organizací. Nikdo se nepipravoval na
možnost okupace a na to, jak se pi ní zachovat, proto první a zárove nejdležitjší
úkol byl odboj stmelit. Po protektorátu se pohybovalo množství malých skupin, jejichž
výhodou by byla špatná infiltrovatelnost zvení, jenže propojení mezi jednotlivými leny
byla dost astá, ímž se jediná z rozštpenosti plynoucí výhoda vytratila. Zatímco
slouením odboje se dosáhne jednotného postupu proti agresorovi, vtší úinnosti,
dochází na druhé stran k lepší informovanosti nepítele.
Problémem první vlny odboje, tedy do Heydrichiády, byla spontanita se kterou
vznikal, bylo jen tžko možné kontrolovat nové i staré leny.3
Po splnní prvního poslání došlo na samotné odbojové akce: sabotáže, špionáž,
shánní zbraní pro pípadnou revoluci. Zásadní však bylo udržet kontakt s exilovou
vládou. Spojení bylo dležité pro smrování domácí politiky nové vlády vedené gen.
Eliášem, která se, co do odbojové innosti, pln podizovala vedení z Londýna, kde ml
Beneš a jeho spolupracovníci své sídlo. Dále pak pes odboj unikaly informace do
zahranií, získávané na píklad již zmínným spojení s agentem A-54*. Vydávaly se
také nelegální tiskoviny, „V Boj,“ „Rudé právo“ a jiné.
Ke komunikaci docházelo skrze lidi, kteí opouštli protektorát bu z politických
dvod, i ješt za druhé republiky pi zahraniních cestách nebo radiostanicemi, není
asi ni poteba zdrazovat nebezpeí s tím spojené. Komunikace byla velmi živá, díky
tomu se také dailo pomrn dlouhou dobu synchronizovat postupy obou vlád.
Exil zdrazoval, jak dležitá je tvá protektorátu v zahranií, odmítání nmecké
nadvlády, protesty, sabotáže. To se zpoátku dailo, do té doby dokud byl protektorem
pomrn shovívavý von Neurath (shovívavý oproti jeho nástupci Heydrichovi).Bohužel
2 tamtéž
3 Veselý-Štainer, Karel- Cestou národního odboje, Sfinx Praha 1947, str.11 - SIS dávala Moravcovi peníze, ale nechávala mu volné ruce ve vedení jeho rozvdky, Moravec pedával
informace Benešovi, ten rozhodoval, co spojencm sví a co ne.
se mu zaal vymykat z kontroly tajemník K. H. Frank, postupem asu se protektor stáhl
a Frank zaal dlat, co uml pro získání jeho postu.
Dvacátého prvního bezna 1939, po zrušení politických stran, vytvoili Nmci
organizaci NS -Národní souruenství, pvodn plánovanou jako sdružení kolaborant.
Cíle ovšem Nmci dosáhli jen ásten, NS pedstavovalo, z poátku dokonce vcelku
silné, centrum vzdoru, eliminovaného až za Heydricha.
Tolik základn k pookupaní situaci.
Postupn krystalizovaly tyi základní odbojové organizace ON-Obrana Národa,
PVVZ-Petiní výbor Vrni zstaneme, PÚ-Politické ústedí, složené pevážn
z prvorepublikových politik, a KS, která byla ilegální již ped okupací, už tehdy bylo
jasné, že poválený stát nebude mít mnoho spoleného s pedmnichovskou republikou,
proto každá organizace spojovala jinou sociální a ideologickou vrstvu obyvatelstva. Bylo
proto nutné, aby každá skupina sestavila svj program, který by prosazovala, jak za
váleného období, tak, a to hlavn, v dob po ní. Všechna uskupení (vyjma KS) však
uznávala autoritu Beneše, ba poítala s ním v pováleném uspoádání, ostatních
bývalých politik se zíkaly (tentokrát vyjma PÚ)
Strun k jejich uspoádání a programu:
PVVZ – Petiní výbor vrni zstaneme, skupina levicových intelektuál,
svobodných zedná, lidí z oborových organizací pošt a železnic. Název se i inspiroval
vlasteneckým prohlášením z roku 1938, pedstaviteli se stali: Fischer, ížek, tetí byl
zástupce ON Jaroslav ihák. Po zatýkání v zim 1939-1940 obdobn jako ON postižen,
ne však takovou mrou, objevil se znovu po názvem Akní výbor. Držel si svj podíl na
informování exilu vysílai Sparta. Od zimy roku 1941 podnikalo Gestapo proti výboru
soustavnou innost, znovu se ale podailo zbytky poniené organizace slepit díky snaze
botanika dr. Krajiny. Krajina kontaktoval výsadkovou skupinu SILVER A, s ní obnovil
vysílání do zahranií vysílakou Libuše. Za druhého stanného práva v kvtnu 1942,
zasadily Nmci Aknímu výboru poslední ránu a organizace byla definitivn rozbita. Její
zbytky se peformovaly v pozdjší Radu tí vedenou dr.Grou , gen.Lužou a Císaem, ti
vlastnili jedinou vysílaku se spojením na Západ – Miladu, i se pidaly k ROH nebo ke
komunistm, nikdy však už nerozpedla své sít zpt do vtších mst, udržovala se
spíše na venkov, v partyzánských skupinách.Po okupaci by býval chtl nastolit silný
sociální stát, demokratický s omezením moci politických stran.
PÚ – Politické ústedí mlo krátkého trvání, zahrnovalo široké politické spektrum
(národní socialisté, sociální demokraté, lidovci, ale také národní demokraté a agrárníci),
odbojáe, kteí za nejvyšší autoritu považovali Beneše*. Hlavními osobnostmi byly
P.Šámal a P. Drtina. Díky F.Nmcovi, který ml styky mezi železniními zamstnanci
mohlo ústedí vyvážet lidi i zprávy do zahranií. Vývozu využilo mnoho bývalých
k nacistm neloajálních politik, Feierabend – ministr zemdlství i Drtina a další.
Jednou z akcí PÚ bylo uskutenní protifašistické demonstrace 28.10.1939. Následná
vlna zatýkání jej zcela odklidila na pozadí odbojové scény. Post-válené uspoádání
mlo být demokratické, vláda z koalice pti nejsilnjších stran vedle silného prezidenta,
tedy tém pedmnichovský model. - Sdružili se po zákazu jejich stran.
První ústední vedení komunistické strany bylo zapovzené už v roce 1938,
proto pijalo název: První ilegální ústední vedení komunistické strany. Zabývalo se
propagandou a realizováním veejných demonstrací, což bylo po roce1939 krajn
nebezpené. Na pokyn ze zahranií ukonilo aktivitu, k tomu se zeklo spolupráce se
zbytkem odboje, jeho postavení bylo jiné, ponvadž se vázalo na Moskvu a odmítalo
Beneše, narozdíl od zbytku odboje. Nmecká strana k nim byla v dob platnosti paktu
Molotov – Ribbentrop mnohem shovívavjší, takže pi perzekucích od podzimu 1939
do kvtna 1940 nebyly ztráty veliké. O tehdejším vlastenectví komunist není pochyb,
nebyl ale dosud prokázán jasný úmysl jejich vedení škodit usurpátorovi. Až devatenáct
set tyicet jedna, po zahájení preventivního útoku na SSSR, zatkli Nmci vtšinu
vedení prvního stranického ústedí. Jan Zika a nkolik jeho dalších spolupracovník
spoluvytvoili druhé ilegální stranické ústedí (1941). Za druhého stanného práva také
zdecimované. Po heydrichiád se osvdilo jejich napojení na Rudou armádu -RA.
I. Pedmnichovská armáda
Stavba
Výstavba moderní eskoslovenské armády zaala hned po vzniku nové
republiky. Po uvdomní nebezpeí, jež hrozilo po roce 1933 od severního souseda se
zaalo s pracemi na pípadnou obranu.
V tehdejším vojsku pevládaly dva proudy, jakým zpsobem se pipravit. První a
zásadní zpsob obrany, jelikož jej prosazoval velitel veškerých braných sil arm. gen.
Syrový, byl francouzský typ, tj. opevnní hranic na styl maginetovy linie, jak se však pak
za války ukázalo, nebylo to vhodné ešení. Mén výrazný byl proud arm. gen. Krejího,
prosazující modernizaci.
Roku 1936 byly tedy zahájeny opevovací práce, na pásmu Odra-Krkonoše,
celé západní pohranií a jižní Morava mly být opevnny do roku 1946. eští architekti
se radili se svými francouzskými kolegy, autory francouzského protinmeckého
obranného systému. Kdyby se ale prostedky vydané na opevnní investovaly do
modernizace, bývala by byla eskoslovenská armáda v roce 1938 lépe pipravena.
Krejí dosáhl alespo dílích úspch, kdy 1.1.1938 došlo k petvoení brigád na
menší típlukové divize, ímž se rozšíil poet oddíl, které mohly býti lépe spravovány,
nezabránilo to však za mobilizace petížení administrativní složky, dílem také kvli
špatné spolupráci s civilními úady.
Podle strategických plán se armáda dlila na základní skupiny: hraniái a
pevnostní sbory, kteí byli osádkou pohranií, dále pak skupina A složivši se
z posledních dvou roník a prezenního mužstva, sloužící k posílení hraniních pozic
a proti rozdlení hranic. Pak už jen skupina B, jež se stávala z mladších roník, byla
celkov slabší (nap. pi rozdlování zbraní dostaly pohraniní skupiny pednostn
výzbroj, která se poté nedostávala B-skupin) a mla sloužit jako manévrovací složka.
Obrana byla postavena ze ty armád:
1.armáda- mla zajistit mobilizaci, bránit západní hranici a zpsobit nepíteli co
nejvtší ztráty. Ústup byl plánován na linii Vltavy v nejhorším pípad na Vysoinu.
2.armáda- patila na druhé obranné pásmo severní Moravy, byla zde proti obklíení
armády první ze severu
4.armáda- sektor jižní Moravy (slabiny s. opevnní) soustedila se hlavn na
obranu proti útoku Víde-Brno. Chránila 1.armádu proti obklíení z jihu.
3.armáda- na Slovensku, posilovala proti rozdlení 4.a 2.armádu.
Zálohy byly postaveny u velícího stanovišt na Vysoin.2
2 Václav Hyndrák, SA v roce 1938, Naše vojsko Praha 1968, str. 30
Mobilizace
Po obsazení Rakouska se dostala SR do velice tíživé situace, nebo hranice
s nacistickými státy se rozšíila až na 2108 km3, zatímco Malá dohoda, spojenectví
SR, království Srb, Chorvat a Slovinc (Jugoslávie) a Rumunského království, která
vznikla jako aliance stát, jež se odlouily od Rakouska –Uherska a sjednotili se
z obavy o restauraci Habsburk, zaruovala ochranu na pouhých dvou stech km.
Po zvýšení tlaku ze strany Sudetonmecké strany (SpD) a nmeckého tisku o
nesnesitelném utlaování nmeckého obyvatelstva pohranií se šíily náznaky o blízké
revizi eských hranic. Navíc zpravodajská služba dostávala informace o rozkazech ke
stažení voják Wehrmachtu, SS a SA ze 7.kvtna 1938 a o rozkazech k pohotovosti na
dny obecních voleb (22. , 29.kvtna a 16.ervna). Dalším dkazem bylo vydání píruky
nmeckým dstojníkm o SR, s velmi pesnými informacemi o ní.
Vláda na tyto nepízniv se vyvíjející události zareagovala 20.kvtna ve 20:50
ástenou mobilizací, ministr národní obrany povolal na základ branného zákona a
branných pedpis k mimoádnému cviení jeden roník zálohy a náhradní zálohy4.
Ke svým plukm se dostavilo 176 000 muž. Mobilizace probhla za
všeobecného nadšení5, dokonce i rychleji než se pvodn pedpokládalo, pesto zde
byly snahy zejména esko – nmeckých dstojník mobilizaci zbrzdit, dalším
problémem byla špionáž sudetských obyvatel. Nakonec však nedošlo k žádnému
válenému aktu, což rozložilo pvodn dobrou morálku armády6, proto, kvli
nedslednosti vlády, ukázala se tato mobilizace jako nedostaující a doasná obrana
proti intervenci Nmc.
První mobilizace pesevše napomohla mnoha dležitým zmnám, na zlepšení
mobilizace (nap. problémy s pohonnými hmotami), došlo k rozšíení útvar zlepšení
výzbroje, díky stížnostem bhem branného stavu petížených nižších dstojník se
podaila prohloubit spolupráce s civilními úady.
V záí téhož roku se situace vyhrotila na nejvyšší míru, zvýšil se nápor ze
zahranií, již bylo jisté, kam události sply. Beneš odvolal Hodžovu vládu, na její místo
byla dosazena úednická vláda generála Syrového7 (23.záí 1938). Ješt téhož dne
(23.záí) vyhlásila dle §57 všeobecnou mobilizaci muž do tyicátého roku vku8.
Celkem tak s již povolanými záložníky vetn se skládala branná moc
z 1 250 000 voják.9
3 eský antifašismus a odboj, Naše vojsko Praha 1988, str.226
4 Václav Hyndrák, SA v roce 1938, Naše vojsko Praha 1968, str. 14
5 Drábek Jan, Po uši v protektorátu, Praha 2001, str.21
6 Pernes Jií, Až na dno zrady: Emanuel Moravec, Praha 1997,str.75
7 Feierabend Ladislav, Soumrak eskoslovenské demokracie, str.14-27
8 Václav Hyndrák, SA v roce 1938, Naše vojsko Praha 1968, str.26
9 eský antifašismus a odboj, Slovníková píruka, Naše vojsko Praha 1988
Pes nedokonenou reorganizaci a motorizaci eskoslovenské armády by byla
armáda schopná odrazit první útok a vykat akce spojenc, bu již zmínné Malé
dohody nebo Francie, na dohodu s Francií byla vázaná smlouva s SSSR, ten by
v pípad, že by Francouzi poskytli podporu SR také vypomohl. Pokud by se SR
nedostalo podpory stála by její armáda potem voják 1 500 000, proti 3 343 456
Nmcm, pro které nebyl problém tento poet markantn zvýšit, nemluv o
nedostatcích letectva a nedostatené mechanizaci eskoslovenského vojska. Další
nevýhodou bylo složení eskoslovenské armády, kde každý pátý voják a každý desátý
dstojník byli píslušníky nmeckého etnika. Bohužel tato mobilizace nebyla dokonena
z dvod politických chyb (nebyly postaveny C-útvary)10.
Mnichov
Všechny nadje i obavy zlomila Mnichovská dohoda, nastalo vyklízení pohranií,
jež bylo špatn zorganizované, civilní správa, lidé chaoticky odváželi vše co mohli,
alespo pi tom byla armáda užitená, snažili se odvést co nejvíce materiálu, který by
padl do rukou Nmcm11.
Po mnichov zaala rst obliba SSSR mezi vojáky ani politické chyby bývalé
KS ji nezastavili. Vzrostl nezájem o politiku, nebo lidé se cítili podvedeni bývalým
systémem, jeho politiky a stranami. Výsledkem byl pozdjší odpor celého odboje vi
všem bývalým politikm i stranám, vyjma prezidenta Beneše, a po jeho emigraci pece
zaznívaly nkteré hlasy výtek.
Nálady mezi dstojníky po „zrad “ spojenc prozrazovala anketa mezi
dstojníky z íjna provedená velitelským sborem.Tehdejší dstojník Karel VeselýŠtainer
se o této anket vyjádil následovn: „Náladu vystihují poznámky, které jsem si
z tchto prací tehdy u našeho velitelství udlal, mly hlavn tyto body:Touha po silné a
„dlné“ vlád bez politického „achraení“ – po vlád odborník v praxi osvdených, ne
však exponent stran. Zesílení autority prezidentovy. Zrušení senátu. Další návrhy byly
pak zaosteny proti parlamentu, hlavn proti nepítomnosti poslanc a proti jejich
intervencím,. Všeobecn zásadní odpor proti politikm z povolání a proti stranám.“12
Avšak na rozpolcenost politického myšlení voják a jejich nejednotnost vtipn
naráží dr. Gra:
„Naše armáda v první republice byla skuten nepolitická, ale nepolitická ve špatném
smyslu: politice nerozumla…Kritizovali (mladí dstojníci) a odsuzovali svorn všechno,
co znlo politickou frazeologií, odsuzovali i socialisty, a pak se velmi divili, ,že to co
chtjí uskuteovat jest nejistší a nejryzejší socialismus. O vlád finanního kapitálu,
bank a velkostatk mluvili radikálnji, nežli úvodníká komunistického týdeníku, a pi
tom se divili, že by mli zastávat názory komunistické strany…Jinak však byli velmi
tvárný materiál a dalo se s nimi dobe mluvit.“ 13
10 Veselý-Štainer, Karel- Cestou národního odboje, Sfinx Praha 1947, str.19
11 Veselý-Štainer, Karel- Cestou národního odboje, Sfinx Praha1947,str.23
12 Veselý-Štainer, Karel- Cestou národního odboje, Sfinx Praha 1947, str.21
13 Gra Josef, Sedm rok na domácí front, Blok Brno 1968, str.74-75
Vedení, s již podlomenou autoritou, vydalo v prosinci 1938 rozkazy zastavující
zpravodajskou innost proti Nmecku a mobilizaní pípravy. Tím zlomilo veškerou
zbylou dvru voják. Po vydání tchto rozkaz a poselstvích bývalého prezidenta
Beneše ze zahranií zaali vojáci pestupovat k menším skupinám odbojových hnutí.
Velikému obdivu se tehdy tšil gen.Prchala, velitel armády v Podkarpatské Rusi proto,
že vojáci pod jeho vedením se stetli s nepítelem pi evakuaci nejvýchodnjší ásti
SR –tedy s Maary.
Po podepsání dohod z Mnichova obsadila maarská armáda nejjižnjší, zárove
nejúrodnjší ást Rusi a jih Slovenska dle dohod z Vídn z 2. listopadu . Tehdy ješt
nedošlo ke stetu ozbrojených sil, ovšem 14. bezna 1938 se situace ponkud zmnila,
Maarsko zaslalo do Prahy ultimátum v nmž žádalo odchod eskoslovenské armády
z Podkarpatska. Patnáctého pekroila vojska jen nkolik msíc trvající hranici.
Snažila se odíznout cestu echoslovákm k hranicím se Slovenskem. eskoslovenská
armáda podle rozhodnutí tetího oddlení generálního štábu pokraovala v ústupu, pes
prosby místní vlády o pomoc, ale eskoslovenští vojáci se pece snažili dostat do styku
s protivníkem, kde se jen dalo.
Nebránili jenom vojáci, nýbrž i teba Stráž obrany státu –SOS, jednotek
vytvoených z etník, finanní stráže a záložník v roce 1936 na vládní naízení. Byly
vytvoeny za úelem ochrany neporušitelnosti státních hranic, mly se starat pípadn
o pípravu vojenské obrany hranic, udržovat poádek v pohraniních oblastech , stežily
vojenské objekty, sloužily také zásti jako zpravodajská a hlásná služba. Sloužit v SOS
moli pouze spolehliví jednotlivci, kteí spolupracovali s eskoslovenskou armádou.
Celkov ítala organizace pibližn 27000 lidí.
eskoslovenské jednotky pešly postupn pes Rumunsko a Jugoslávii nebo
Polsko i Slovensko zpt do ech. Podkarpatsku nepomohlo ani Nmecko, ni nebyl
zízen Rumunský protektorát, po odtržení Slovenska zaslal pedseda podkarpatské
vlády telegram o vzniku samostatné Karpatské Ukrajiny: „Jménem vlády Karpatské
Ukrajiny sdluji, že po prohlášení samostatnosti Slovenska se nám znemožnilo setrvat
nadále ve federaci esko-Slovenska. Proto naše vláda vyhlásila ve shod s poslanci
snmu samostatnost Karpatské Ukrajiny… Souasn vláda dkuje za dvacetiletou
spolupráci, která nám pomohla povznést národní uvdomní a kulturní vývoj.” 14
Armáda ješt zajistí hladký odchod civilní správy. Ješt 21. bezna se hájil
poslední eskoslovenský oddíl u Bokova, pak ustoupil do Rumunska. Ztráty Maar
dosáhly pibližn 200, eskoslovenské se pohybovaly ve stovkách.
Situace doma vypadala velmi pochmurn a vojáky vrátivší se z obraných pozic
ovládala lítost z nemožnosti bránit národ a území, srovnavše se s Habešany, kteí a i
bosí, se postavili agresorovi. Tak zvaný mnichovský komplex postihl velikou ást
eského vojska, hlavn bývalé legionáe po zákazu odporu, nic nemohly zmnit ani
objasující dopisy od velitel. V tomto vakuu mezi Mnichovem a okupací se zaaly
tvoit, ostatn jako v celé spolenosti tak i v armád „politizující“ debatní kroužky15, v
nichž se alespo debatou nad pomry dalo útoit na Nmce. Takové kroužky tvoily
v pozdjší dob základy malých odbojových skupin.
14 www.tripod.com
15 Kural Václav, Vlastenci proti okupaci, Karolinum Praha 1997, str.14-15
Nejzásadnjší byl neformální kroužek generality, s duchovním vdcem gen.
Aloisem Eliášem, k nmuž se pidali i další vyšší dstojníci, Josef Bílý, Sergj Ingr,
Bedich Neumann, Bohuslav Všeteka, Sergj Vojcechovský, jakož i plk. Kudláek, plk.
Drgá a pplk. Kropáek. Nedebatovali pouze nad stávající politickou situací, ale i nad
budoucí velmi reálnou nmeckou okupací a jak se pi ni zachovat, když poznali, že se jí
již nedá zabránit. Byli si vdomi morální autority, jaké tehdy ješt armáda požívala16,
proto bylo zcela žádoucí tyto záležitosti si ujasnit.
Takové spolenosti, jak jsme už uvedli, vznikaly v celém vojsku. Za všechny
mžeme jmenovat, to byla teba spolenost okolo pplk. Balabána, která se scházela
v Praze, po kavárnách i bytech len, plk.Josefa Churavého, mjr. Jedliky, aj., za uritý
as se k nim pidal i pplk. Josef Mašín, jenž se vrátil do Prahy z pozice jeho
dlosteleckého pluku u Daic. Nejen generalita si uvdomovala, že po ztrát
pohraniního opevnní nebude možné republiku bránit, proto se i tyto kroužky zabývaly
tím, zda Nmci jejich vlast obsadí a co pak init.
Mnozí již v tomto meziase shánli kontakty do zahranií, SSSR, Jugoslávie a
USA, nikoli s Anglií a Francií. (Psobilo dobe pro prezidenta Beneše, když dlel v USA,
a ne v nkteré ze „zrádcovských“ zemí.) Nkteí mapovali innost gestapa, které tu
hned po Mnichovu zaalo se svou psobností. Bylo potom dobe pipravené na
okupaci. Jiné skupiny dstojník se pokoušely prosadit prodej vojenského materiálu do
zahranií, jejich návrh byl však zavrhnut.17 Byla to doba napjatého oekávání toho, co
pijde. Agent zpravodajské služby František Fárek, se o situaci tsn ped obsazením
zmiuje takto: „Od rána se lidé shlukovali na ulicích a rozilen diskutovali. Všechny
lokály byly nabité do posledního místa. Širší vrstvy veejnosti byly dezorientovány a
každý shánl zprávy o tom, co se dje…“18
Obsazení
Patnáctý bezen pinesl mnoha lidem jistou úlevu, po mnoha dnech nejistoty, lidé
byli sice zklamaní, ale bylo nyní konen jasné, jak na tom jsou, podle toho mohli
usmrnit své iny, už mli na em stavt. Dále pak to byl jasný in porušující dohody
z Mnichova, ili vše by mlo spt k válce. Toho dne bylo složeno mnoho písah na
vojenský ád Žižkv i na jiné vzory, jednoduché základy budoucích program
odbojových skupin.
Tito vlastenci postupn picházeli na to, že není možné zstat u neškodného
„politikaení“ ve svých spolcích nebo poslechu zahraniního rozhlasu, tím se
ubezpeovat o averzi vi okupantm, tak pišlo na malé „neškodné“ jednotlivé iny
(petoit smrovku, protinmecké heslo, ukrýt zbra, vydat leták), ty pak pešly v
organizované smrtí trestané: „A tak kdo ml oi k vidní, povšiml si zakrátko lidí
stojících na silnicích s tužkou a papírkem, kteí zapisovali okolo projíždjící auta
nmecké armády,…Byly to letáky (projevy vle k odporu) vyzývající k odporu proti
okupantm, nápisy na zdích,…pece se práv v tchto drobnstkách ukazovalo
skutené smýšlení lidu a jeho vle postavit se na odpor, a in, a jen trpn.“19
16Veselý-Štainer, Karel, Cestou národního odboje, Sfinx Praha 1947 str.23
17Veselý-Štainer, Karel, Cestou národního odboje, Sfinx Praha 1947, str.23
18 Fárek František, Stopy mizí v archivu…, Vyšehrad Praha 1975 str.176
19 Gra Josef, Sedm rok na domácí front, Blok Brno 1968, str.20-21
Bhem doby vzpamatování mly již nkteré složky armády plné ruce práce
s odklidem materiálu, hlavn dokument, který nebyl uren nmeckým rukám.
Druhé oddlení, které vyposlechlo telefonní rozhovor gen. Syrového a prezidenta
Háchy v 00:30,15.3.1939, o okupaci se dalo okamžit do chaotické skartace materiálu,
protože Moravec (Velitel druhého oddlení, který 14. bezna narychlo emigroval.) nedal
nikomu informace, jež ml ped svou emigrací, o anšlusu
SR. Nevydal žádné direktivy
o likvidaci druhého oddlení, nepedal agendu nejvyššímu dstojníkovi, neinformoval
další tajné státní složky, nestanovil spojovací plán domácí ilegality a zahranií,
nezabezpeil rodiny lidí z týmu, jenž s ním odletl, mohl informovat letce,aby odletli.
Takovými opateními by usnadnil mnohé20 Nakonec se naštstí podailo dokumenty
ádn skartovat, když pak v 10:30, 15.3.1939 vešel do budovy 2.oddlení vyšší
dstojník Abwehru Schmalschläger, zmohl se na pouhé: „Das konnte ich erwarten.“*21
Nmci tedy vstoupili na naše území, Gestapo hned prvními kroky demonstrovalo
svou moc i pipravenost. Aktion Gitter pojmenovali nacisté první preventivní zatýkání
možných antifašistických odbojá. Spolupracovalo pitom s eskou policií a etníky.
Nezatýkalo se jen na základ seznam, nýbrž politické správy. Bylo zadrženo 5800-
6400 lidí, z nichž bylo pozdji propuštno 3251, do koncentraních táboru byli posláni
zejména Židé a nmetí emigranti.22
Další akcí Nmc bylo vydání dekret vymezujících právní vztah mezi íší a
protektorátem, dále byla rozpuštna výnosy lánk 1 až 7 tchto dekret pvodní
eskoslovenská armáda a zídili místo ní vládní vojsko, což byla prakticky nefunkní
organizace. Prvního srpna již byly zakázané uniformy s. armády, do 31. srpna mly být
zrušeny nižší složky, do 30. záí velitelství sbor a do 31. prosince i ministerstvo
národní obrany, to vše v roce 1939. Rušením byl poven gen. Jan Syrový po 7. kvtnu
jej nahradil gen. Eliáš, poté plnil tento úkol gen. Hrabík. Propuštní byli zaazováni
vyhrazenými dstojníky do bžného života, s tím, že nesmli vykonávat uritá povolání.
Starší než 48 let mohli odejít do trvalé výslužby, Židé byli propuštni z moci úední do
výslužby a ti kdo nedosloužili 10 rok byli propuštni s odbytným.23
Funkce odboje
Zatím se debatní kroužky spojovaly v vtší spoleenství, která se sluovala v ony
již zmínné skupiny ( PÚ, PVVZ a ON) . Každá skupina mla svj názor na konspiraci,
vojáci se tedy zaali spojovat pod kídly na poátku odboje nejvtší organizace, Obrany
národa. Založenou nkterými z len debatního kroužku generality kolem Aloise Eliáše,
Eliášem samotným, Josefem Bílým, Segjem Ingrem, Hugo Vojtou a Sergjem
Vojcechovským.Vojenský odboj byl bez podivu velmi rychle stmelen v jednotný mohutný
aparát ízený schopnými lidmi, dstojníky z povolání z píznivjších as.
Po porad gen. Bílým, Ingrem a Vojcechovským, dne 20.bezna 1939 se datuje
organizaní vznik Obrany národa. Do jejího ela bylo postaveno ústední velení se
20 Fárek František, Stopy mizí v archivu…, Vyšehrad Praha 1975 str.184 - „To jsem mohl oekávat“
21 Fárek František, Stopy mizí v archivu…, Vyšehrad Praha 1975 str.186
22 eský antifašismus a odboj, Naše vojsko Praha 1988, str.12
23 Kalousek Miroslav, Vládní vojsko 1939-1945, Libri Praha 2002 str. 10-12
štábem, jeho velitelem se stal arm. Gen. Josef Bílý se zástupcem gen. Neumannem, po
zatení Bílého nastoupil gen.Homola na Bílého místo. V ele štábu stanul plk. gšt.
Kudláek. Štáb se dlil na další oddlení zpravodajské, zásobovací, finanní, pozdji
k nim pistoupila i další, radiové spojení a další dle poteby vedení.
Pod ústední vedení spadala zemská velitelství vytvoená pvodn pro echy a
Moravu, pak pibylo ješt pro Prahu zvané Velká Praha. echy pvodn spravoval gen.
Hugo Vojta, v záí 1939 ho nahradil plk. gšt. Kohoutek. Moravu gen. Ingr, po jeho
emigraci v ervenci 1939 jej nahradil gen. Všeteka, od léta roku 1940 zastával tuto
funkci pplk. Ejem. Velkou Prahu ovládal gen. Homola. Pod zemská velitelství spadala
velitelství krajská a okresní ty pak ovládala místní jednotky. Tato struktura pocházela
z územního dlení mezi léty 1938-1939.
Urili se lidé kteí mohli odejít do zahranií, proto zde muselo mnoho vyšších
dstojník setrvat, i když ne úpln dobrovoln, ponvadž i doma bylo zapotebí
schopných lidí. Emigrací ovšem emigranti ohrozili své rodiny, obdobn jako odbojái,
kteí vstoupili do ilegality. Jako teba gen. S.Ingr, jehož bratr Václav se pvodn úastnil
odboje, po Sergjov útku však musel perušit kontakty s podzemím, protože nechtl
nikoho ohrozit, tušil, že ho gestapo jist sledovalo. Po heydrichiád se stal obtí akce,
kterou vyhlásil K.H. Frank, Aktion E-Emigranten, ostatn jako mnozí další. Zamítnutí
odchodu se o odboje zase dostalo div.gen.Otokaru Zahálkovi, který chtl vycestovat.
V posílání voják se osvdily dobré styky s železniái, které ON mla. Cestou
pes Polsko, bylo pevedeno mnoho lidí. Tady se pak vytváela centra zahraniního
odboje. Na poátku byla v Polsku, kde byl výraznou osobností gen. Prchala, bývalý
velitel jednotek z Podkarpatské Rusi, který byl velikým kritikem nejvyšší zahraniní
autority eského odboje prezidenta Beneše.
Pak další centrum emigrace bylo ve Francii kam se stáhly politické špiky
pedmnichovské republiky, Hodža, Osuský24, jak po Mnichov vládla mezi echy až
nenávist k Francii, tak i k emigrantm zde sídlícím nebyly vztahy velé, nebo
pedstavovaly pedmnichovský ád udržovaly kontakty s odbojem tém výhradn pes
PÚ, o odporu domácí fronty k bývalým politikm a Mnichovu se ješt zmíním.
Tetím centrem byl Londýn, kde se shromáždili lidé kolem bývalého prezidenta
Beneše, významnou úlohu zde sehrál nkdejší velvyslanec pro ve Velké Británii, Jan
Masaryk. Mezi Londýnem a Paíží panovaly rozpory, která ást emigrant se stane
nadazenjší a které z nich se domácí oboj „podídí“. Je jasné, že po dobytí Francie
pevzal vdí úlohu Londýn, ale nebylo to pouze dobytí Galie velikou roli sehrála i
domácí fronta, o tom až v souvislosti s ní.
Poslední byla Moskva, s níž udržovala styk zejména komunistická ást odboje,
ale existovalo spojení s Ruskem, jež navázala také ON, styky domácího odboje
s Moskvou pozdji posílil nmecký útok na Rusko, potom postup Rudé armády a blížící
se konec války.
ON nepevádla jen budoucí odbojáe, ale také vojáky, kteí se chtli zalenit do
zahraniních legií, obdobn jako za 1. svtové války zahraniní legie, tak se i nyní
24 eský antifašismus a odboj, Naše vojsko Praha 1988, str.28
formovaly legie ve Francii také v Rusku. ON s nimi poítala pi obnov státu jako
s jádrem budoucí armády. Pozice s. Voják v zahranií do vypuknutí války byla složitá.
Z francouzských voják, kteí uprchli po porážce Francie pes Španlsko se tvoili
oddíly ve Velké Británii. eské jednotky psobily v Evrop a Severní Africe na všech
frontách.25
Zatímco doma se vojáci snažili budovat svou organizaci, velitelství se snažila
rozšíit své ady, o dstojníky ve výslužb, tím utvoit jakousi nenaplnnou armádu se
sborem a veliteli, avšak bez armády, adoví vojáci byli pouze vytipováváni, v pípad
povstání se mla tato místa rychle zaplnit.
Podle hlášení z ervna 1939 od krajských velitelství ítala lenská základna ON
90 000 len. Odbojái picházeli hlavn z ad již neexistující armády, sbor Stráže
obrany státu (SOS) i legionái. Následovali lidé z polovojenských sdružení, Národní
stelecké gardy, Svazu brannosti, dají- li se sem zaadit tak i skauti.Významnou složku
tvoili cvienci z eskoslovenské obce sokolské a z dalších tlovýchovných uskupení
s nimi státní zamstnanci (železniái, pracovníci pošt, telekomunikací…)*.26
V továrnách se tvoily tak zvané tovární buky, které nejen rozšiovaly poetní stavy,
ale sdružovaly se za úelem sabotáží a zpravodajstvím.
Pozoruhodné bylo, že velitele nikdo nevolil, tito lidé byli pipraveni z veliké ásti
již z pedchozího života ve vojsku na svých místech. S rozšiujícími se adami rostla
dležitost konspirace, dokud se ješt malé skupinky odbojá nezalenily do vtších
celk mlo gestapo stíženou situaci, postupn vznikala základní pravidla konspirace, a
se znanými nedostatky. Základním problémem Obrany národa byla struktura stejná
stavb armády v pedprotektorátní dob, která v žádném pípad nepinášela krytí
jakémukoli lenu. Byl-li odhalen jeden odbojá, smetlo jeho zatení s sebou lavinu
dalších, ti museli se bu: ukrýt v ilegalit, ímž ohrozili i své blízké i nechat se
zatknout.
Chaos z poátk odbojové innosti, ve kterém se skupiny pohybovaly, kvli
nmu navzájem stetávaly a tím pádem propojovaly výborn dokládá osud skupiny
„Konšelé“.Byli to lidé z bývalého druhého oddlení, dstojníci kteí neodcestovali
s Moravcem, kteí s ním mli povtšinou neshody proto, jakým zpsobem se dostal
Moravec na místo velitele druhého oddlení. Po zrušení eské zpravodajské služby
odmítli spolupracovat s Abwehrem, ba naopak zaali vyvíjet dále zakázanou výzvdnou
práci a pes francouzské velvyslanectví nebo polskou rozvdku navázali spojení
s emigrací. Hlavními iniciátory byli Fárek, Longa, kteí pijali mezi sebe specialistu na
Wehrmacht Houšku. Pes odvážné pracovníky drah mli i kurýrní spojení s emigrací,
také informace o pesunech nmeckého materiálu a lidí. Pevedli rodiny dstojník
odjedších s Moravcem, i když byly pod dohledem gestapa. Zdailo se jim založit
konspiran dobe zajištnou skupinu. Dostali však jednou nabídku Obrany národa na
zalenní, odmítli, protože vdli o velikosti a špatném krytí organizace, ale i to se jim
stalo osudným, jelikož i pes tuto snahu vyhnout se ostatním se k nim gestapo dostalo
25 ejka Eduard, eskoslovenský odboj na Západe, Naše vojsko Praha 1988 - Zajímavá sí s níž mla ON styky byla hasiská, o které se gestapo sice dozvdlo, jenže si nemohlo
dovolit ji rozbít, protože hasii byli dležitou složkou státu, pesto i na hasie pozdji došlo.
26 Fidler Jií, Atentát 1942, Jota Brno 2002, str.109-110
eský antifašismus a odboj, Naše vojsko Praha 1988, str.268-269
pes lovka, jenž je kontaktoval, kvli tmto zcela nepatrným kontaktm do okolí byli
„Konšelé“ dopadeni. 27
Proto pedstavovali veliké nebezpeí lidé, kteí pracovali pro vícero skupin nebo
vykonávalo více prací, nejen pro lidi, nýbrž i pro materiál, jenž nebylo snadné sehnat.
Pro ilustraci, jedna skupina vojenského odboje mla zajistit ubytování radiostanice, tato
skupina ale k tomu provádla propaganí innost. Gestapo se proto rozhodlo udlat
prohlídku u jednoho jejího lena. Náhodou zde práv vysílaka byla, odbojái ji staili
ješt zachránit a odevzdat k úschov ve vltavské stoce. Jenže vysílaka se vlivem vlhka
bhem úschovy stala nepoužitelnou, lenové skupiny museli samozejm pejít do
ilegality, muselo se pro n sehnat ubytování, jídlo… Pinesli tedy odboji jen další
potíže.28
Rychlé vybudování celého odboje možná gestapo zaskoilo, ale už na pelomu
1939-1940 mu bylo hrubé schéma odboje pomrn dobe známé, ale pátralo hlavn po
organizátorech a vedoucích lenech, zatímco ostatní ponechávalo.
Dalším problémem byla nespolehlivost samotných lidí, mnohý doplatil na nkoho
kdo si psal seznamy podízených nebo lidí, pro nž ml nco udlat atd. Pro gestapo
nebylo tžké dle seznamu dotyné dohledat. K tomu chlubivost, vždy kterákoli zmínka
o odbojové práci komukoli mohla být osudná, podobn jako snaha vdt víc nežli je
teba, tyhle základní vci nebyly dodržovány a tvrd se za n platilo.
Do prvních vtších perzekucí od gestapa bylo mnoho lidí ochotno poddat
se odboji, jako informátoi, vždy se našel, nkdo kdo znal prostedí, ml kontakty,
zkrátka mohl poradit. Výzvdná innost se rozvinula u širších vrstev obyvatelstva.
Informace bylo nutné tídit a vyhodnocovat. Proto byl u každého velitelství sestaven
výzvdný orgán, který práv tyto informace vyhodnocoval, k získání sloužily vtšinou
ptilenné buky. Údaje se poté shromáždily na ústedí, kde byly optovn protídny,
následn kurýrní cestou i radiostanicí zaslány do zahranií.
K získávání informací a kontakt posloužili velmi dobe vojáci zproštní vojenské
služby, byli dstojníky zodpovdnými za jejich návrat do civilu dosazováni na dležitá
místa, na poštách, úadech. Bohužel i toho se gestapu podailo nkdy dopídit a dávalo
si pak na vojáky ve výslužb dobrý pozor.Tento spor se odrážel napíklad ve snaze
nacist snížit dchodový vk legioná, to se však dailo Eliášovi, který sám byl
legionáem, mírnit. 29
Velmi dležitou roli pro zpravodajství hráli již zmínní železniái, pracovníci pošt
a telekomunikací, nebo okupanti museli využívat jejich služeb, jim vdil odboj za
vasné, pesné a rychlé informace. Pro Nmce bylo tžké nco djícího se na našem
území utajit, ale o propagand Nmc a tak zvané „šeptand“, která ji vyvracela až
níže, abychom neodbíhali.
27 Kural Václav, Vlastenci proti okupaci, Karolinum Praha 1997, str.22-23;
Fárek František, Stopy mizí v archivu…, Vyšehrad Praha 1975 str.218-231
28Veselý-Štainer, Karel, Cestou národního odboje, Sfinx Praha 1947, str.32
29 Brandes Detlef, eši pod nmeckým protektorátem: Okupaní politika, kolaborace a odboj, 1939-
1945, Praha 1999
Výše zmínné složky se však velikou mrou podílely také na kurýrní komunikaci
mezi obma odboji, domácím a zahraniním. Na dráze mohli depeše pevážet teba
prvodí, jako pan J.Zeman, který pracoval v lžkových vozech mezinárodní
spolenosti, dopaden v roce 1942, pi pevozu zpráv v Jugoslávii, popraven v roce 1942
se svými nadízenými J.Mašínem a J.Churavým. Nesmíme opomenout ani uprchlíky,
kteí s sebou také odváželi depeše.
Druhým zpsobem byla radiostanice. Obsluha radiostanic nebyla snadnou
záležitostí, když byly pekonány problémy s poasím, umístním a technickým
zázemím, pišli další lapálie. Pijímající i odesílající museli být dohodnuti na ase a
frekvenci na niž mla komunikace probíhat, k tomu Nmci samozejm nemli zájem
na komunikaci odbojá používali tedy rušících zaízení , ale z druhé strany potebovali
mít informace proudící mezi emigrací a domácí frontou, proto nechávali nkteré kanály
otevené.
Obrana národa disponovala vysílakou SPARTA I30, která zahájila vysílání
6.4.1940, komunikoval se zahraniním centrem v Dukes Hill u Woldinghamu.31
fungovala až do 7.5.194132, kdy byla odhaleny gestapem.Do té doby odeslala až 16000
depeší a asi 6000 pijala. Radisté obnovili vysílání pod oznaením C 8.7.1941, vysílali
do úderu gestapa, které vysílaku zniilo v noci z 3.na 4. íjna. V beznu 1941 se
k vysílání stanice SPARTA I pidala SPARTA II, ta vysílala, s výjimkou období
13.kvtna-15.ervna 1941 až do 28. ervna 1941.
Je nutné si uvdomit, že odbojové skupiny, které vlastnily vysílací stanici
disponovaly v rámci odboje znanou mocí, nebo ony rozhodovaly, jaké zprávy do
zahranií pjdou, a také pak mohly žádat o podporu ze zahranií.
Komunikace se zahraniím tedy byla pomrn živá. V souvislosti radiostanicemi
musí být zmínna anglická BBC, skrze niž vysílalo zahranií povzbudivé zprávy
obyvatelstvu, informace z front, význam pro odboj mla, jelikož vysílala smluvená hesla
výsadk, nálet a potvrzovala, zda do zahranií došly zprávy z domova.33
Další inností bylo zastrašování, vylepování známým zrádcm výhržné nálepky
na dm, posílat smrtí hrozící dopis. Nkdy odvetná poprava za iny zpsobené proti
domácí front. Zárove taková práce sloužila k propagaci odboje, který šíil své
myšlenky pomocí leták nebo ilegálních novin.
Proti nmecké propagand na území protektorátu fungovala tak zvaná
„šeptanda“, která vyvracela nacistické fámy, i lživé informace kolující mezi lidmi.34Tato
„šeptanda“ psobila z ásti také místo ilegálního tisku, zárove její šíení bylo mnohem
bezpenjší nežli tisk plátku. Jednou byl vykonaný pokus o její rychlosti a úinnost.
30 Fidler, Jií ,Atentát 1942, Brno Jota Brno 2002, str. 109-110
eský antifašismus a odboj, Naše vojsko Praha 1988, str.431-432
31 Mastný, Vojtch – Protektorát a osud eského odboje, Praha 2003
eský antifašismus a odboj, Naše vojsko Praha 1988, str.431-432
32 eský antifašismus a odboj, Naše vojsko Praha 1988, str.431-432
33 Veselý-Štainer, Karel, Cestou národního odboje, Sfinx Praha 1947,
str.123-142 ;
Gra Josef, Sedm rok na domácí front, Blok Brno 1968, str.207-213
34 Veselý-Štainer, Karel, Cestou národního odboje, Sfinx Praha 1947, str.43 Mastný Vojtch totéž
V Praze byla vyslána fingovaná zpráva údajn již za jeden den se rozšíila po Praze,
dne druhého se dostala na venkov, tetího dne byla zachycena až v Ostrav, tak do
týdne prošla celým protektorátem, je vidno, že moc „šeptandy“ do niž se obas musely
poslat lživé, zato povzbudivé zprávy, nebyla zanedbatelná35.
Buky vzniknuvší v továrnách nesloužily jen k výzvdným úelm, nýbrž
provádly i sabotáže nebo se alespo snažily zpomalit výrobu, byla to práce obtavá
neb gestapo bralo rukojmí pro pípady potíží v továrnách. Poet sabotáží je tžké urit,
ponvadž každá strana, a nmci nebo eši jak doma tak v zahranií ísla zveliovali.
U Nmc to zpsoboval boj Sicherheitdienstu-SD a Gestapa, ob organizace chtly
zdraznit svou dležitost pro stát, tžko také posoudit, co doopravdy bylo sabotáží a co
bžný problém. eši jednoduše potebovali zvýšit dojem o užitenosti jejich odboje,
jednotlivci i celé skupiny. Tovární buky propagovaly také ješt protinacistické myšlenky
mezi dlníky, což bylo velmi záslužné hlavn v dob Heydrichovy nadvlády.
Významnou ástí odboje a vlastn i jeho ást, skrz niž komunikoval s veejností
byl tisk. V souvislosti s Obranou národa se mluví hlavn o asopisu „V Boj“
nejrozšíenjším ilegálním asopisem, jehož distribuní sí sama o sob byla pomrn
velikou odbojovou spoleností (asi 520 len), která byla napojena i na PVVZ a na
Slovensko.
Tiskaská skupina vznikla 14. bezna 1939, bhem dubna se zformovala a zaala
vydávat asopis s plným názvem: „V boj. Vydává družstvo v prvním sledu.“ asopis
vycházel v týdenních intervalech, vyšlo asi 27 ísel s prvotním nákladem cca. 500
výtisk, který stoupl až na 5000 (s mutacemi mimo Prahu až 7000). Zprvu pouze
pekládal texty zahraniních novin, pozdji pibyly pvodní eské lánky, zprávy
válené a z hospodáství, názory, vyhlášky národních zrádc atd. Dne 10. listopadu
zadrželo gestapo velitele Škaldu, bylo zabaveno i poslední íslo asopisu.
Byly snahy obnovit vydávání populárního plátku, zprvu v menších nákladech
(50), ale dosáhl až 500. Ve vydávání se vystídalo nkolik skupin, které gestapo vždy
dopadlo. asopis vycházel až do jara 1941, jako tiskový orgán ÚVODu pod vedením V.
Dvoáka36. Osud asopisu „V boj“ se dá oznait za píkladný pro všechny ilegální
tiskoviny. Jejichž poet z poátku odboje byl obrovský, upevoval mravní vdomí a
odvracel pozornost od oficiálního eského tisku, jenž byl v rukách Nmc.
Všechny výše jmenované innosti byly v prbhu odboje spolené celému
odboji, Obranu národa nevyjímaje, nešlo se jim ale vyhnout, práv protože plnily
základní funkci i její odbojové innosti, nyní se dostáváme ke specifikám Obrany
národa, tím k jejímu politickému smování.
Podzemní armáda
Armáda po celý zaátek své odbojové innosti pedpokládala rychlé vyhlášení
války, proto se na ni pipravovala. Poítala s rychlým poražením Nmecka na obou
35 Gra Josef, Sedm rok na domácí front, Blok Brno 1968, str.100
36eský antifašismus a odboj, Naše vojsko Praha 1988, str. 485-486
frontách, pi rozjezdu odboje se ješt poítalo s Ruskem jako spojencem. To bylo
dvodem píprav vojenského povstání, shánní zbraní a lidí.
Již zmínná nenaplnná struktura armády, tedy jen dstojníci bez adových
voják byla schopná se zaplnit až na 100 000 lidí37. Pro n bylo nutné sehnat zbran,
které se z poátku dailo ukrývat, avšak práce nacistických složek brzy zadržela
vtšinu materiálu a s nedostatkem zbraní se pozdji potýkal celý odboj. ON jakožto
stavitelka podzemní armády koncipovala program, jak by mlo povstání proti nacistm
vypadat, je z nj cítit jistá naivita, kterou v zaátcích prožíval celý odboj. Rozeberme
tedy organizaní návrh Obrany národa, tento návrh byl pedložen 24.února 1941, ale
vznikal celou pedchozí dobu ostatním odbojovým skupinám:
Armáda Obrany národa se podizovala pod vedení emigrace, protože stávající
protektorátní vláda podle jejího mínní nemla prostedk k dobytí a udržení suverenity
státu. Zavázala se udržet státní hranici nejmén v tehdejší podob, chtla se úastnit
revoluce proti okupantm, následn udržet poádek, až do ustanovení nové ádné
vlády, tím by její hlavní úkol konil.
Pistupovaly úkoly dílí:
1.Vyistí celé území protektorátu od vnjších i vnitních nepátel,.
2.Osvobodí ty echy ze zajetí, kteí byli zaveni za vrnost.
3.Uzave v koncentraních táborech všechny Nmce politicky aktivní nebo
agresivní, všechny zrádce a sympatizanty, nichž pozdji rozhodne zvláštní soud.
4.Zajistí veškeré písemnosti nmeckých politických úad.
5.Zajistí ochranu státního i soukromého majetku.
6.zajistí chod administrativy, dopravy zásobování.
7.Zabrání odvozu cenin, poživatin, tovar a polotovar ze zem a
dovozu cizích platidel.
8.Udrží v chodu výrobu v továrnách.
9.Zjedná dobré podmínky pro pípravu mobilizace.
Dále se hovoí o její struktue, lenem mže být kdokoli, kdo touží po vyhnání
nepítele. Armáda se dlí do sled: úderných polních, úderných místních, tyto dva
sledy se mly starat o vojenskou stránku revoluce, zajistit hranice, což platilo pro sled
polní. Zajistit obec, msto i okres, pak posílit sled polní náleželo sledu místnímu. Další
dva sledy patily do hospodáské vtve revoluce, byl to: sled výrobní, distribuní,
administrativní a dopravní, který ml za úkol udržet jmenované hospodáské složky
v chodu. Poslední, sled pouliní se ml starat o propagandu, revoluní soudy a
zpravodajství.
Vyzbrojeni budou lidé z domácích zásob ukrytých zbraní. Velení pipadá
dstojníkm armády u sled vojenských, u hospodáských ti nejzkušenjší a
neobratnjší, nikdo z nich se však neml mít žádný prohešek vi SR od 1.5.1938.
Dále se Obrana národa zabývá tím jak a kdy mají být sledy postaveny, nabádá
k opatrnosti a snaze o utajení.38
37 Fidler Jií, Atentát 1942, Jota Brno 2002, str.109-110
38 Veselý-Štainer, Karel, Cestou národního odboje, Sfinx Praha 1947,
str.56-78: Organizaní návrh podzemní organizace „Obrany národa“
II. Vývoj politický a historický
Vzestup a vývoj
V pedchozím textu byla snad již dostaten zmínna apolitinost armády a
z toho vznikající problémy ideové roztíštnosti nejen Obrany národa, ale i celého
domácího odboje, to se nemuselo jevit jako pekážka jednoty, uvdomíme-li si však
specifikum poátk oboje, kdy vznikal jako jakýsi ilegální politický protismr nacismu39,
je pak zejmé, že ideový program byl zásadním initelem.
Zbylé ti veliké odbojové organizace své programy mly, zato Obrana národa
vzniknuvši z armády spojovala lidi mnohých politických smr, avšak žádný se nedal
považovat za oficiální. Stála-li generalita více napravo, pak nižší dstojníci, pevážn
mladí hledali ešení nalevo40. Jasno bylo v nkolika bodech, z nichž pozdji
vykrystalizovala myšlenka pováleného uspoádání.
Základní otázkou byl stát a jeho obnova po pípadném osvobození. Na tuto
otázku odpovdl eský odboj i Obrana národa jednoznan, zkrátka všichni poítali
s obnovou SR v plném rozsahu, oproti Slovensku, kde se na toto téma živ
diskutovalo, zda by nebyly lepší dva státy.
Možností byla také silná protinmecká aliance ve stední Evrop, SR a Polsko,
existoval ješt jeden postrach již z první republiky, jehož se všichni ješt dál obávali:
optovné slouení s Rakouskem a restaurace Habsburk. To se mohlo jevit ze
zahranin-politického pohledu Francie a Británie po rozpadu Versailleského systému,
kdy rozdrobení Stední Evropy vypadalo jako chybné ešení. SR byla v zahranií
nepohodlná jakožto ob appasementu, proto se moc neuvažovalo o její obnov, spíše
o práv již zmínném zalenní do vtšího celku.
eský odboj si však neuvdomoval tyto zahraniní zábrany proti obnov státu a
byla pro nj samozejmostí, to hlavn práv kvli Mnichovu, obnova mu byla
zadostiuinním za Západem zpsobenou zradu.
Obrana národa zastávala ve vtšin pípad velmi radikální, ekl bych, zastávala
skoro vojensky jednoduché a pesné názory. To odrazovalo mnohé od vstupu do jejich
39 Feierabend, Ladislav, Soumrak eskoslovenské demokracie,
Rozmluvy 1986, str.-59
Kural Václav, Vlastenci proti okupaci, Karolinum Praha 1997, str.11-19
40 Kural Václav, Vlastenci proti okupaci, Karolinum Praha 1997, str.29
organizace, a v zásad souhlasili s jejím mínním byly tyto vojenské názory píliš
vyhranné.
Už hned na zaátku mla armáda jasno s pohraniím, v dob, kdy nad tématem
sudetských nmc ostatní skupiny diskutovaly, zastávala ON postoj vi Nmcm
znan nenávistný a navrhovala jejich okamžité vysthování, pesnji do 24 hodin od
osvobození eského území. Už jen toto tvrzení je znan pehnané a je vidt že vojáci
neuvažovali o následcích pesunu menšiny lidí ítající okolo
3 000 000 lidí! Znamenalo by to naprosté vylidnní sudetských území se všemi
hospodáskými dsledky. Další pro jiné odbojáe nepijatelné bylo, že Nmci by si mohli
s sebou vzít pouhých 30kg zavazadel vyjma cenností a 10 marek na osobu, jejich zbylý
majetek, který by tu zanechali, ml sloužit k reparaním úelm, za píkoí eskému
národu zpsobené. ON tudíž shánla lidi, kteí by pi odsunu psobili jako hraniní
kontrola41.
V tchto záležitostech se neshodli obzvlášt s komunisty, kteí rozlišovali mezi
„Nmci-nacisty“ a „Nmci-slušnými“, aby to nebylo vztahováno jen na národ, rozlišovali
mezi nmeckým a nacistickým, ale i u nich došlo pozdji k radikalizaci tchto
národotolerantních názor. Pesto bylo velmi pedasné probírat tuto otázku, protože
nebyla zdaleka jistá pozice SR u Spojenc, už vbec nemohla být známa poválená
situace.
Sudetský problém, vzniklý po okupaci odráží jednu dležitou zmnu ve
smýšlení odboje, odboj se pesunul z tém ist politické roviny dále, nejspíše
uvdomiv si smování nacistické agrese, pivzal prvek nacionalismu42.
Obrana národa se v odboji adila k politickému stedu. V zásad se v mnoha
vcech shodovala s politickou koncepcí Politického ústedí, které nebylo poetné lidsky,
ale mlo vlivné leny, nkdejší politiky a vyšší úedníky. Gra , odbojový pracovní, který
po njaký as spolupracoval s ON, od niž se pak odpojil, vidl PÚ v Praze jako
oddlenou civilní složku od vojenské ásti ON, zato na Morav ovládali podle nj vojáci
vojenský i civilní odboj, to znamená, že ob složky spadaly pod vojenské velení43.
V poválené dob se poítalo se vznikem období nápravy, jakéhosi vakua bez
politických stran, bhem nhož by se vytvoily základy nového státu. První možností
poválené formy vlády byla vláda sestavená z odbojá postavená prezidentem
Benešem, z odborník odbojových organizací se by bylo vybralo Prozatímní národní
shromáždní, orgán zákonodárný, ten by dal ústavu, na jejím základ budou pak
vypsány svobodné volby. Vojáci, kteí chtli sestavit vládu z odbojá, jenže v odboji
vidli hlavn sebe, ímž jim nejspíše „vláda“ splývala s „armádou“44.
Proto se asi uvažovalo také o polovojenské „diktatue“ s úkolem chránit
republiku proti všem prvorepublikovým stranám a politikm, zprava i zleva, koncepce
této „diktatury“ nebyla však nikterak vyhranná. Mla zpetrhat politickou linii první
republiky a chránit novou republiku proti politikaení, jiných ji oslabujících pomr.
Uvažovalo se o zestátnní pírodního bohatství, klíového prmyslu a pozemkových
41 Gra Josef, Sedm rok na domácí front, Blok Brno 1968, str. 31
42 Kural Václav, Vlastenci proti okupaci, Karolinum Praha 1997, str.36
43Gra Josef, Sedm rok na domácí front, Blok Brno 1968, str. 31
44 Gra Josef, Sedm rok na domácí front, Blok Brno 1968, str. 33
reformách. Myšlenka takové formy vlády mla veliký úspch mezi širokou vrstvou
obyvatelstva. Od diktatury mlo být upuštno po sestavení ústavy (bez stranických
vliv, dle nejširších poteb národa- což je myšlenka znan idealistická) a po uinní
nejnutnjších správních a již zmínných hospodáských reforem, v nichž také nemla
ON píliš jasno, hlavn zbavit se kariérních politik, proto byly na zaátku složité vztahy
s PÚ, odbojem agrárník a jiných bývalých stran to bylo ješt tžší.
Do nového státu s novým uspoádáním se uvažovalo i o nové armád, na rozdíl
od té prvorepublikové armád nepolitické, tahle chtla být politická, opt ne stranicky,
nýbrž chtla pedstavovat politickou vli vtšiny národa. Byly tím sledovány snahy o
položení ideových základu armád, není pochyb, že vojáci tyto myšlenky mysleli
upímn, ale v otázkách uspoádání státu-mluvíme- li o diktatue a politinosti armády,
doložili nám vojáci svou idealistickou politickou naivitu a nevzdlanost. Je nutné vnímat
tyto vci spíše jako vyhranní proti pomrm minulým, odrážející jejich nedostatky, ne
ešení problém budoucích.
Z myšlenek o nejlepších ešeních pro celý národ, vyplynula i snaha ON jakožto
odbojové organizace sjednotit veškeré politické odbojové složky komunisty nevyjímaje.
Obzvlášt na Morav se jí podailo docílit takových výsledk, ponvadž i komunisté,
kteí se v rzných fázích války tšili rzné oblib mli v moravské ON své oficiální
zastoupení45. V Praze byla situace jiná a odboj více roztíštný, což mlo i jisté výhody,
protože byl gestapu mén prhledný.
ON se však shodovala na podpoe prezidenta Beneše s ostatním
nacionalistickým (nekomunistickým odbojem), tím pádem souhlasila i s ním jmenovanou
vládou, do jejíž složení ON, jakožto pi jejím vzniku nejsilnjší domácí ilegální
organizace dosadila své zástupce, konkrétn gen. Viesta a Ingra46.
Armáda tedy mla ihned po vzniku protektorátu dostatek asu k pejití na ilegální
innost, zakonspirovat se , roztáhnout své sít, rozvrhnout své cíle. Po zahájení práce
se k ní zaaly ve velikém množství pidávat další menší skupinky navzájem
propojených pes pátelství i pracovní vztah atd.. Gestapu, a již dobe zakoennému
z doby 2. republiky dalo pomrn práci se zorientovat, ale když si našlo nitky, stailo už
jen lehce zatahat a celá organizace se zhroutila, ale nebylo se emu divit, ponvadž tu
stál profesionál proti amatérovi, který ml ješt blahé pamti styl odbojové práce proti
Rakousku-Uhersku, který se znan lišil od nárok, jež vznesl nacistický režim.
Ped zaátkem války zaali nacisté vyvíjet tlak proti odbojovým skupinám, které
by mohly být pípadným zdrojem nepokoj po jejím vyhlášení, vyvíjen byl tlak na
Eliášovu v odboji zainteresovanou vládu, aby odsoudila takovou innost, zárove se
propracovala SD a gestapo k prvním výraznjším úspchm, došlo k prvnímu vtšímu
prlomu do domácí fronty.
Pronikli do skupiny tak zvaných „tiska“ napojených na ON. Vznikla na usnesení
ministerské rady 29. bezna 1939. Vedl ji vedoucí tiskového odboru pedsednictva
45 Gra Josef, Sedm rok na domácí front, Blok Brno 1968, str. 33,
Veselý-Štainer, Karel, Cestou národního odboje, Sfinx Praha 1947, str. 31
46 Feierabend, Ladislav, Soumrak eskoslovenské demokracie,
Rozmluvy 1986, str.66
Kural Václav, Vlastenci proti okupaci, Karolinum Praha 1997, str. 70-71
eský antifašismus a odboj, Naše vojsko Praha 1988, str. 71
vlády, ministerský rada dr.Zdenk Schmoranz (odtud také Schmoranzova skupina),
skládala se z bývalých zpravodajských dstojník a pedních pracovník TK, ale i
naprostých laik v oboru zpravodajství. Její lenové byli piazeni k okrasním úadm
sloužili jako tiskoví referenti. Ve dnech 7.47(8.48)-15. ervence podstoupili kurz pro
tiskové referenty, vedl jej dr. Osvald Svoboda a major Josef Vais, pednášeli o
metodách ilegální práce a dalších úkolech tiskových referent, kteí krom bžných
úkol mli provozovat vojenskou špionáž. V závru školení dostali úastníci kurzu
každý svou šifru: ústedí mlo A, echy B-1 až B-22 a Morava C-1 až C-16.
Na informování o Schmoranzov se podílel i dvojitý agent A-54, který
spolupracoval práv s ON, dokázal však obratn utajit své spojky, k A-54 se dostaneme
až pozdji. Dvacátého pátého srpna zakroilo tedy gestapo proti špatn zabezpeené
skupin. Pi prohlídkách tiskového odboru byl nalezen závažný zpravodajský materiál,
o dislokacích Wehrmachtu atd. dokonce i plány útoku na Polsko (25.8.!). Pední
pedstavitele Schmoranze, Svobodu i Vaise odsoudil soud k trestu smrti, zbylí
obžalovaní spolupracovníci dostali 215 let vzení v úhrnném trestu, 17 z nich zemelo
v koncentraních táborech což je dohromady 20 lidí49, druhou možností je 25 lidí. 50
Od doby této perzekuce se dostávalo gestapu stále více informací o
domácím odboji, který se zatím ješt snažil neohrožen plnit pedsevzané úkoly.
Spolupráce s veejností byla zejmá po úspšných pokusech bojkotu, jak
protektorátního tisku, tak i veejné dopravy. Konaly se veejné akce, na nichž se
demonstrovala síla národního ducha ech. Významný v tomto ohledu byl pevoz
ostatk K.H. Máchy51. K tmto veejným protestm se lidé sdružovali pi všech
píležitostech i kesanských poutích jako 13. srpna na svatém Vavineku u Domažlic,
kde se sešlo 110 000 oban.52
Vrchol, pád a sjednocení
Vše postupn smovalo k 21. výroí vzniku republiky 28. íjna. V tom se v celém
odboji vedly spory, Obrana národa zastávala názor klidného prožití dne ve svátením
obleení, ponvadž vdla, že by to mohlo ohrozit její legální innost. Už veer ped
státním svátkem se byly pokládány vnce ped sochu sv. Václava na Václavském
námstí, onoho dne se v odpoledních hodinách zaali shromažovat lidé v poklidné
shromáždní. Nmci se nakonec jali demonstraci rozehnat, z údajných obav o prbh
celé akce, protože zachytili nkolik komunistických leták, které vyzývaly k aktivnímu
odporu a stávkám. Bylo zabito 35 lidí, nejznámjší z nich byl Jan Opletal, který tu byl
smrteln postelen, a jehož poheb dal pozdji nacistm záminku, již nacisté potebovali
ke zpísnní režimu53.
Tím jsem se dostal k nejdležitjšímu následku 28. íjna, kdy po zakázaném
shromáždní na pohbu J. Opletala 15. listopadu odpovdli Nmci 17. listopadu
47 Fárek František, Stopy mizí v archivu…, Vyšehrad Praha 1975 str. 212
48 eský antifašismus a odboj, Naše vojsko Praha 1988, str. 418
49 Fárek František, Stopy mizí v archivu…, Vyšehrad Praha 1975 str. 211-212
50 eský antifašismus a odboj, Naše vojsko Praha 1988, str. 417-418
51 Kural Václav, Vlastenci proti okupaci, Karolinum Praha 1997, str. 40-41
52 eský antifašismus a odboj, Naše vojsko Praha 1988, str. 485
53 Feierabend Ladislav, Soumrak eskoslovenské demokracie, Rozmluvy Londýn 1988 str.66-67
uzavením zejména vysokých škol a pozatýkáním student, které poslali do
koncentraních tábor. Následovaly rozsáhlé zatýkací akce v celém podzemí, zasažena
byla celá tak zvaná první garnitura, pibližn bhem zimy a zaátku jara 1939/1940.
Nejvíce byla zasažena ON, na Morav v posledních listopadových dnech a bhem
prosince byla moravská ON rozprášena do základu.54
Tyto perzekuce daly vzniknout novému vedení, druhé garnitue, která byla již
pouená z chyb pedchdc, stala se radikálnjší a pochopila nutnost jednoty. Toto
vedení se skládalo už z mladších a nižších dstojník, mezi nimiž se proslavil hlavn
pplk. Josef Balabán, jako velitel zpravodajské ásti, byl lenem slavné skupiny „Tí
král“, ješt s J. Mašínem a V. Morávkem, kteí se sice podizovali ON, avšak jejich
postavení bylo do znané míry nezávislé a tvoili tém vlastní samostatnou skupinu.
Balabán se stal zástupcem ON pi vyjednání o sjednocení odboje a tak již od
konce roku 1939 se sekáváme s Ústedním vedením odboje domácího-ÚVODem
pvodn novým názvem PÚ, kteréžto jako politická autorita chtlo aby se po ním
sjednotil nekomunistický* odboj, což se, jak už víme, nemohlo líbit vojákm, odprcm
starého stranictví. Na pelomu dubna a kvtna roku 1940 dostal tento název nový
význam, stal se totiž názvem rovnocenn slouených odbojových organizací: ON,
PVVZ a PÚ.
ÚVOD nesjednocoval odboj v jednu organizaci, ponechával jim volnost v konání,
ale zárove je koordinoval. S podivem jeho nejrozsáhlejší složkou se stal bývalý
outsider PVVZ, který ml nejvtší slovo pi sestavování programu ÚVODu- „Za
Svobodu“, v nmž se projevilo levicové smýšlení PVVZ. Pi sestavování programu
narazili vojáci s problémem „diktatury“ v poválené SR a úpln se tohoto ešení vzdali.
Akoli tedy byly ON a PVVZ co do velikosti významnjší než PÚ, tak zastávalo PÚ vi
nim zvláštní pozici, nebo dr.V. Krajina, jenž ml sám o sob i v PÚ zvláštní postavení,
byl jedinou radiovou spojku se zahraniím – tedy jedin on referoval o dní doma,
politické situaci a žádostech odboje, proto se obas dostal do stetu s vojáky, jelikož
jeho zprávy do zahranií se jim nezdály objektivní atd.55
Propojení odboje pes ÚVOD trvalo pibližn rok a pl (duben 1940 až podzim
1941), bhem té doby se ve vedení ON vystídali gen. Bílý a gen. Homola, odboj
mezitím rozpracoval svou zpravodajskou, propaganí a sabotážní innost, sjednotil
zbytky rozbitých organizací. Tehdy se proslavila skupina „Tí král“ svými sabotážními
iny, ale také kontaktem na A-54, k jehož historii bych rád nco ekl.
Paul Thümmel figuroval na seznamech s. bezpenostní služby ješt ped rokem
1938, byl vyšším dstojníkem Abwehru, dvojí agent. Tžko íct, co jej vedlo k spolupráci
s echy, jelikož riziko, které podstupoval bylo velmi vysoké, pitom finanní ohodnocení
ml nejspíš dostatené, pesto se peníze uvádí jako píina jeho spolupráce
s odbojem. Po okupaci spolupracoval s eským odbojem pes Morávka. Informace,
které poskytoval mly veliký význam, jak pro oboj, tak pro zahranií. Týkaly se operace
54 Gra Josef, Sedm rok na domácí front, Blok Brno 1968 str. 56-59
Koutek Jaroslav, A národ se bránil, SPB Praha 1987 str. 47 - Nekomunistický, ponvadž tehdejší averze k SSSR a komunistm po útoku na Polsko a pímí
s Nmeckem hýbala celým odbojem.
55 Koura Petr, Podplukovník Josef Balabán, Rybka publishers Praha 2003 str. 84-87
Kural Václav, Vlastenci proti okupaci, Karolinum Praha 1997, str.117-118
Seeloewe=Lvoun-invaze, operací na Balkán, pro odboj bylo dležité, kdo co vypovdl
bhem výslech. Zárove však pracoval pro Abwehr v plném nasazení a užíval svých
znalostí eského odboje.56 Když se prokázalo jeho propojení s eským odbojem, tak
nebyl zaten, protože se uhájil jako volavka Abwehru. Gestapo jej nakonec dobrou hrou
dostalo do kouta a agent A-54 byl popraven.
ÚVOD zatím, pes veškerou nelibost již SSSR a komunisté požívali, zaal s nimi
rozšiovat své styky, bylo totiž jasné, že díve i pozdji bude muset Sovtský svaz do
války vstoupit, proto zaal Balabán za ON navazovat kontakty na sovtském
zastupitelství, za pomoci svého pítele z „politického“ kroužku -J. Jedliky, který již jistou
dobu spolupracoval s NKVD, na ambasád byl Balabán ve styku s lovkem
vystupujícím pod jménem Leonid Mochov, zvaným též „Rudolf“, i s vícevyslancem
Jakovlevem57.
S rozšíením kontakt do zahranií se postupn také rozšiovala sí informátor,
jejichž struktura již nebyla tak pevná jako za první garnitury, byla tím lépe
zakonspirovaná. Lví podíl na zpravodajství ml práv Mašín – Balabán – Morávek, kteí
mli spolupracovníky mezi vyššími úedníky, teba policejní rada Jaroš, který byl za
spolupráci s nimi také popraven58. Bohužel od roku 1940 se zaíná odboj potýkat
s nedostatkem lidí, protože eši si uvdomili, jak mocným nepítelem nacisté jsou a už
nebyli odbjám takovou oporou jako v dob pedchozí, dílem kvli poklesu nálady po
dobytí Francie (ten ale vystídal pat v bitv o Británii, který psobil kladn na morálku
národa). Zstavší odbojái byli tedy tvrdým jádrem, které bylo odhodlané pokraovat až
do konce, o nich se pak Heydrich vyjadoval jako o elit. Mezi zatenými byli hlavn
vyšší dstojníci, kteí se tžko nahrazovali, jelikož bylo málo organizan schopných
lidí.
Gestapo se k ÚVODu dostávalo postupn pes zatené leny PÚ (A. Pešla a V.
Holého-záí 1940), u kterých brzy skonilo, ponvadž byli dobe zakonspirovaní a nic
neprozradili. Bohužel se do skupiny „Všeobecné národní hnutí“ dostal konfident gestapa
A.Nerad, jenž získal dvru kpt. J.Svatoše, pes nj se tém náhodou seznámil s plk.J.
Churavým, lenem PVVZ, fungujícím jako spojka v ÚVODu práv mezi PVVZ a ON,
zárove ml úzký styk se „temi králi“. Nejdíve lidé z PVVZ pak i ostatní lenové
ÚVODu se dostali do zorného pole gestapa, neuvdomovali si nebezpeí, jež hrozilo,
když je nkdo sledoval. Byla to pehnaná odvaha druhé garnitury, nikdo z nich se z cti
nebo i hrdosti opustit svou práci, to se stalo osudným. Gestapo ekalo a snažilo se
nechat nabhnout co nejvíce odbojá. Jistou roli obzvlášt v oslabování skupiny „Ti
králové“ sehrál i A-54, nejen to nasmroval gestapo na stopu V.Krajiny, tudíž na dosah
radiotelegrafického spojení se zahraniím! Nakonec gestapo zatklo nkolik len
Krajinova radiotelegrafického týmu a vysíla SPARTA I pestal (8.ervence) vysílat.
Vznikl vysíla SPARTA II, pod vedením vedením „Tí král“ (29. bezna), nebo vojáci
se chtli vymanit z Krajinova monopolu na zpravodajství.
Gestapo tedy postupn pišlo na všechny nevyšší initele ÚVODu, došlo i na dva
ze „tí král“ 22. dubna 1941 byl zaten J.Balabán a 19. kvtna 1941 byl zaten a
postelen J.Mašín, jeho kolega Morávek však unikl. Echo, ze kterého domu Mašín a
56 Kural Václav, Vlastenci proti okupaci, Karolinum Praha 1997, str. 92-91
57 Koura Petr, Podplukovník Josef Balabán, Rybka publishers Praha 2003 str.138, 142
Kural Václav, Vlastenci proti okupaci, Karolinum Praha 1997, str. 77-87
58 Koura Petr, Podplukovník Josef Balabán, Rybka publishers Praha 2003 str.80-81
Morávek vysílali dal A-54, na tom míst byl práv Mašín 13. kvtna zadržen59. V íjnu
téhož roku zatklo gestapo J.Churavého spojku ON a PVVZ 9.íjna.
Nejvýraznjší éru ÚVODu ukonil nástup zastupujícího íšského protektora
Heydricha, jenž se pokoušel razantním zpsobem vyešit, nebo alespo pipravit
k vyešení, eskou otázku. Stanné soudy, které vyhlásil v den svého nástupu 28.9.
1941, splnily svou funkci v potlaení vzdoru. U takových soud existovaly jen ti druhy
rozsudku – smrt, omilostnní, deportace do koncentraního táboru. Bhem íjna a
listopadu, období nejvtší aktivity, asi odsoudily na smrt 486 osob, 2242 k deportaci,
nco pes sto lidí osvobodily, pozdji bylo dodaten zasteleno ješt 33 osob. Proti
rozsudku nebylo odvolání. Za platnosti stanného práva byli dopadeny špiky odboje,
gen. J.Bílý, H. Vojta, Homola a další. V tentýž den, kdy vyhlásil Heydrich stanné právo
nechal, zatknout ministerského pedsedu Eliáše, ten úzce spolupracoval s ON. Eliáš byl
sice odsouzen k smrti, ale byl ponechán jako rukojmí. innost soud byla ukonena
20.1.1942. bhem té doby bylo zateno 4-5 tisíc lidí. Potvrzení kvality Heydrichovy
práce je v pibližných íslech poklesu sabotáží .
Poslední výraznou osobností ON i ÚVODu zstal škpt. Morávek, jenž ješt stále
styk A-54, snažil se pomocí svého vysílae SPARTA 2 udržovat kontakt s Londýnem.
Uprchl nkolikrát gestapu, bohužel podobn jako jeho bývalému spolupracovníkovi
Mašínovi se stal A-54 osudným. Gestapo zatklo spojku s Thümmelem V. eháka, který
se ml tentýž den setkat s Morávkem, ehák povolil a gestapo téhož dne dorazilo na
ono místo, kde se strhla pestelka, pi níž se Morávek zastelil60.
Až nyní bylo zakroeno proti odbojové skupin pod ON, Obec sokolská v odboji,
jejíž ady byly již znan rozrostlé, když se pak znovu stmelila pod vedením Ladislava
Vaka s krycím jménem Jindra, které dalo pojmenování celé skupin, stala se
významnou základnou pro výsadkáe, kteí zaali picházet v první vln bhem roku
1941.
1942
Abychom osvtlili události první plky roku 1942, musíme odboit do zahranií,
kde vidl Beneš i plk. Moravec potebu posílit domácí frontu, proto zaali vyjednávat
s Special operation executive-SOE, britskou organizací , která podporovala zahraniní
ilegální innost a cviila výsadkáe, ti pak mohli plnit rzné úkoly jim zadané.eští
výsadkái byli vybíráni z eských jednotek v Británii, dležitý byl jejich dobrovolný
souhlas, oddanost vlasti, odvaha prokázaná v již pedešlých bojích a jiné kvality
dobrého vojáka. Probíhala cviení v sabotážích, pracích s výbušninami a vysílakou.
Výsadky samotné byly ztíženy naviganími chybami (muselo se lítat v noci),
nedostatkem letadel s dlouhým doletem, pak také situací v protektorátu, kde byli
výsadkái pod neustálým psychickým tlakem, což vedlo k mnohým chybám, kterých se
dopustili. Výsadky seskakovaly s rozlinými úkoly, mly bu podpoit odboj, dodat díly
do radiostanic, naviganí vysílae pro spojenecké letce…, nebo mly vlastní
zpravodajské i jiné úkoly.
59Nmeek Jan, Mašínové-Zpráva o dvou generacích, Praha 1998 str. 133-150
Koura Petr, Podplukovník Josef Balabán, Rybka publishers Praha 2003 str. 176-177
60 Nmeek Jan, Mašínové-Zpráva o dvou generacích, Praha 1998 str.133-150
Moravec i Beneš postupn spli k rozhodnutí, které se stalo jedním z nejvíce
sporných témat odboje. Rozhodli se vyslat skupinu úkolem provést atentát na blíže
nespecifikovanou významnou osobu protektorátu, v podstat její výbr dlel na
vykonavatelích, ale nejpravdpodobnjší se jevili E. Moravec – ministr propagandy nebo
zastupující íšský protektor Heydrich. Byli vysláni rt. J Gabík a rt. J.Kubiš pod krycím
jménem ANTHROPOID.
Mezitím však situace v echách nevypadala dobe, gestapo likvidovalo odboj a
brzy zbyl z bývalého vedení ÚVODu jen doc. V. Krajina. Rozpad domácí fronty byl
nejspíš jedním faktorem pi rozhodování Beneše a Moravce zda ANTHROPOID vyslat.
Domácí odboj, když už byl Gabík i Kubiš v protektorátu (byli vysazeni 29. prosince
1941 se skupinami SILVER A a SILVER B), odtušil jejich úkol a jal se protestovat proti
nmu, nebo vdl, jaké následky mže atentát pinést a snažil se tomu zabránit, jak
samotnou apelací na výsadkáe, tak zprávami do zahranií. Jeho žádostem nebylo
vyhovno. Dne 27. kvtna byl tedy spáchán úspšný atentát na R. Heydricha, na který
Nmci zareagovali mimoádnými opateními, práv atentát a události následující už
jednou provždy zajistily samostatnost eského národa v poválené dob.
Po atentátu spustili Nmci vyšetování, den nato (28. kvtna) zaaly opt
fungovat stanné soudy. Bylo dáno ve známost, že kdo ukrýval ilegalistu, zatajil njakou
informaci nebo jiným zpsobem napomáhal „zloincm“, bude s celou svou rodinou
popraven. Gestapo dlouho nemohlo sehnat jakékoli informace o atentátnících, ti se
ukrývali ješt s dalšími výsadkái v kostele sv. Cyrila a Metodje v Resslov ulici v
Praze. Nakonec však povolily nervy parašutistovi rtm. urdovi ze skupiny OUT
DISTANCE, který se ukrýval u rodiny v jižních echách, rodina jej pesvdila. urda
pivedl gestapo na organizaci JINDRA, pes niž se gestapo dozvdlo, kde se výsadkái
skrývali. Výsadkái z kostela byli pobiti nebo spáchali sebevraždu. Stanné právo trvalo
až do 3. ervence, nacisté popravili všechny v pedchozí dob zadržené odbojáe tedy i
Eliáše, Mašína, Churavého atd.. Byly srovnány se zemí obce Lidice a Ležáky,
s nmeckou precizností si pokali i na ty, kteí byl na noní smn. Kolaborant urda
pijal svj jidášský peníz z odmny 20 milión íšských marek, tedy 5 milión, a
odsthoval se do jižních ech, kde si udlal živnost jako volavka na výsadkáe i
odbojáe.
Druhé stanné právo odklidilo odboj na vesnice a do les, odboj se stal více
partyzánským, pesto se gestapu dailo ho pomrn dobe rozkrývat pes sít volavek a
sledování. Odboj nyní ztratil vtšinu své dívjší síly, již bude sbírat až do konce války.
Závr
Odpor vojenského odboje proti okupantm byl založen na silné tradici armády,
obzvlášt na legionáích. Dal prorazit novým dstojníkm a možnost osvdit se.
V prvních msících odboje byl vdí silou, která dávala nadji ostatním. Vojáci dostáli
své cti, dovedli se postavit pesile.
Stáli ale proti pesile, o jejíž skutené moci nemli ani pontí, nebyli pipraveni,
udlali mnoho chyb, jichž se mohli vyvarovat, posloužili alespo jako odstrašující pípad
ostatním. Chtli lepší stát, dát mu nový základ zíct se starých, podle nich
nevyhovujících pomr první republiky. Neúspšn, jejich snahy však zmaili jiní.
Z dnešního konen osvobozeného pohledu vdy historické se až v posledních
patnácti letech podailo odkrýt pravý význam odboje nekomunistického a oprostit jej od
cenzury rolník a dlník. Projevila se síla nekomunistického odboje, která se ukázala
mnohem vtší, než byla ped rokem 1989 propagována.
Chovejme tedy úctu k tm, kteí položili život za naši dnešní svobodu a bume
na n hrdí!
Seznam použitých zkratek
arm.gen.Armádní generál
brig.gen. Brigádní generál
SR eskoslovenská republika
gen. Generál
gestapo Geheime Staatspolizei- tajná státní policie
gšt. Štábní generál
mjr. Major
ON Obrana národa
plk. Plukovník
pplk. Podplukovník
PÚ Politické ústedí
PVVZ Petiní výbor vrni zustaneme
RA Rudá armáda
rt. Rotný
rtm. Rotmistr
SA Sturmabteilungen
SD Sicherheitdienst
SOE Special operation executive- britská organizace podporující odboj
SOS Stráž obrany státu
SS Schutzstaffeln
SSSR Svaz sovtských socialistických republik
ÚVOD Ústední vedení odboje domácího
A-54 Paul Thümmel
Použitá literatura
Beneš Josef, Život v odboji, Votobia Olomouc 1999
Brandes, Detlef, eši pod nmeckým protektorátem: Okupaní politika, kolaborace a odboj 1939-1945, ejka Eduard, eskoslovenský odboj na Západe, Naše Vojsko Praha 1988
eský antifašismus a odboj, Naše vojsko Praha 1988
Drábek, Jan – Po uši v protektorátu, Euromediagroup Praha 2001
Fárek František, Stopy mizí v archivu…, Vyšehrad Praha 1975
Feierabend Ladislav, Soumrak eskoslovenské demokracie, Rozmluvy Londýn 1988
Fidler Jií, Atentát 1942, Brno 2002
Gra Josef, Sedm rok na domácí front, Blok Brno 1968
Hyndrák Václav, SA v roce 1938, Naše vojsko Praha 1968
Kalousek Miroslav, Vládní vojsko 1939-1945, Libri Praha 2002
Koura Petr, Podplukovník Josef Balabán, Rybka publishers Praha 2003
Koutek Jaroslav, A národ se bránil, SPB Praha 1987
Kural Václav, Vlastenci proti okupaci, Karolinum Praha 1997
Macdonald Callum, Úder z Londýna, Praha 1995
Mastný, Vojtch – Protektorát a osud eského odboje, Praha 2003
Nmeek Jan, Mašínové-Zpráva o dvou generacích, Akcent Praha 1998
Odboj a Revoluce, Naše vojsko Praha 1965
Pasák Tomáš, JUDr. Emil Hácha (1938-1945), Horizont Praha 1997
Pernes Jií, Až na dno zrady: Emanuel Moravec, Themis Praha 1997
Stehlík Eduard, Lach Ivan, Vlast a est byly jim dražší nežli život, Arpa Dvr Králové n. Labem 2000
Tomášek Dušan, Kvaek Robert, Obžalována je vláda, Themis Praha 1999
V Boj, edice ilegálního asopisu, VHÚ Praha 1993
Veselý-Štainer Karel, Cestou národního odboje, Sfinx Praha 1947
Konzultace:
Klika Jaromír, prosinec 2004
Bobek František, listopad 2004
Plocek Karel, listopad-prosinec 2005
Stehlík Eduard, listopad 2004